Na této trase potkáme hosty z Alp a Skandinávie a setkáme se s něčím,co zatím asi znáte jen z pohádkových knížek-s mrtvou vodou.samozřejmě nejvyšší a také nejrušnější českou horu. Od Dívčích lávek ke Špindlerově boudě a na Malý Šišák.Ke Špindlerově boudě se dostanete stejně jako u předchozí trasy,pak pokračujeme po červené tentokrát na východ a polským územím stoupáme pod Malý Šišák.Svahy jsou pokryty rozsáhlými sutěmi (kamennými moři),zčásti zarostlými klečí.Celá trasa od Špindlerovy boudy až po boudu Jelenku vede první (nejpřísněji chráněnou) zónou národního parku a Správa KRNAPU vám děkuje,že se budete držet pouze značených turistických cest(v zimě je nahrazují tyčové trasy). Jaký krk nosí Krkonoše a kde se Alpy setkávají se Skandinávií? Borovice kosodřevina čily kleč nás bude provázet s malými přestávkami po celou dnešní cestu.Půjdeme totiž ve výškách,kde už drsnému klimatu neodolají ani smrky-tedy nad alpinskou hranicí lesa.Kdyby se vám kleč snad po chvíli začala zdát příliš obyčejná(okoukaná),přečtěte si o ní pár zajímavostí:Název Krkonoše pochází prý z praslovanského základu kr(a)k-kleč,kosodřevina a noš(e)-nosit.Jde tedy o hory nesoucí na svých úbočích kleč. Průměrné stáří kosodřeviny v Krkonoších je 100-150 let,nejstarší exempláře mají ovšem i přes 300 letokruhů.Přepočítat letokruhy není však nic jednoduchého -250 let starý keř může mít průměr kmene pouhých 2,5cm.

Jste svědky unikátního setkání:Zatímco kleč je typickým obyvatelem Alp a středoevropským pohoří a vy právě procházíte nejsevernějšími místy jejího rozšíření,jiní její krkonošští sousedé jsou naopak seveřané,kteří přišli se zaledněním v dobách ledových a mají zde nejjižnější hranici svého areálu (nejznámější je ostružník moruška a oranžovými plody).Nemohou se tedy potkat nikde jinde než zde!Kleč se tu dokonce ochranitelkou křehké morušky-ta ve Skandinávii roste na volných prostranstvích,naše sluníčko je pro ní však příliš prudké,a tak se jí nejlépe daří právě ve stínu kosodřeviny.V podrostu kosodřeviny najdeme i podběhlici alpskou,borůvky,jestřábníky,hořec tolitovitý(jeho květ má KRNAP ve znaku),na jaře koniklec bílý. Procházíte-li cestu v červnu či červenci,můžete vidět,jak kleč kvete.Šišky dozrávají až po dvou létech.Spíše než semeny se však rozmnožuje zakořeňováním poléhavých větví-tak vznikají složité,navzájem propletené systémy. Právě kvůli této propojenosti je poškození klečových porostů velmi nebezpečné-může dojít k rozsáhlému a dlouhodobému odumírání na plochách vzdálených od centra zásahu.Důkazem je hraniční úsek v blízkosti naší cesty,vymýcený po 2.světové válce,ale i zkratky vyšlapané neukázněnými turisty. Z Malého Šišáku k Velkému a Malému rybníku.Cesta vede po severním,vpravo vidíme bezlesí Stříbrný hřbet,mineme Polední kámen a přicházíme nad největší krkonošské ledovcové jezero Velký rybník(Wielki Staw)plocha 6,5ha,hloubka 28m.O 1km dél je Malý rybník.V zimě můžeme použít kromě této trasy použít též další tyčovanou běžeckou trasu z Malého Šišáku přes Luční boudu.

O mrtvé a živé vodě
Jantarové hnědá barva vody ve Velkém rybníku je dokladem vysoké kyselosti způsobené huminovými kyselinami.Ty se vyplavují z humusu tím více,čím je jeho rozklad pomalejší a ten je zpomalován zejména chladem a nedostatečným provzdušněním půdy.Kyselé jsou proto zejména půdy nad 1000m n m a extrémně pak půdy v rašeliništích.Ke kyselosti jezera navíc přispívá i žulové podloží(žula tvoří celý hraniční hřeben od Sněžky na západ,je hornina kyselá).Kyselost tedy v tomto případě nemá mnoho společného s jinak všudypřítomnými kyselými dešti,ale ke přirozeného původu.Důsledky jsou nicméně podobné-Velký rybník je téměř bez života-nenajdeme tu rybu ani obojživelníky.Jedním z mála druhů,které mrtvou vodu oživují,je tajemná a vzácná kapradina šídlatka jezerní rostoucí na dně 2-5 m pod hladinou.Naproti tomu je voda v mělčím a menším Malém rybníku živější najít tu lze stále ještě pstruha,skokana hnědého,ropuchu obecnou,čolka horského či vzácnou ploštěnku horskou(patří ke glaciálním reliktům-tedy k pozůstatkům z dob ledových).Tihle otužilci bývali dřív v Krkonoších hojní.Kyselé deště však ničí nejen lesy,ale postupně mění vodu ze živé na mrtvou.Dříve nejhojnější obratlovec zdejších toků-pstruh-již z vyšších poloh vymizel a podobný osud čeká již zmiňované druhy živočichů i rostlin.

Od Malého rybníka na Sněžku.Přicházíme horskou silničkou,kde se k červené připojuje zleva z polského vnitrozemí modrá značka a společně pokračují přes Obří pláň ke Slezské boudě(v těchto místech stávala dříve na české straně Obří bouda).Pokud nesestoupíte po modré Obřím dolem do Pece pod Sněžkou(POZOR!!Sezonně však bývá cesta uzavřena),pokračujeme po červené na vrchol Sněžky.

Tlačenice na vrcholu
Není divu,že nejvyšší místo Čech po staletí přitahuje návštěvníky.První popis výstupu-r.1456 nám zanechal benátský kupec.O sto let později-r.1556 došlu k prvnímu pokusu změřit výšku Sněžky-slezský učenec Kryštof Schilling sice předběhl českého kolegu Jiříka z Řasné,ale zato naměřil plných 5880 m o 1000m více než Mont Blanc.To Jiřík vyslaný kutnohorským mincmistrem zmapovat Krkonoše se utnul jen o něco přes 400m,když Sněžce přiřkl výšku 2035m.První turisté přišli ani ne 10 let po Jiříkovi-7.8.1577 se dalo 11 trutnovským měšťanů doprovázet kronikářem a znalcem Krkonoš Šimonem Huttelem a jejich výstup je považován za první turistický výlet na české straně hor.V létech 1665-81 vyrostla na vrcholu kaple a dala podnět k častějšímu navštěvování(5 poutí ročně přivádělo stovky poutníků,kramářské boudy i jarmareční vyvolávače).Ze všech stran byla prosekaná síť cest,při nich vyrůstaly boudy a dosud nepřístupným kout ožil lidmi(po polovině 19.století přibyli i ostatní stavby na Sněžce ).Doplatily na to porosty,kleče i jiné vzácné druhy-na vrcholu téměř vymizela sítina trojklaná a rozrazil chudobkový.(Proto také padlo rozhodnutí neobnovit dosloužilou Českou boudu).R.1949 přibyla k pěším trasám i lanovka z Pece-ta je schopna vyvrhnou na vrchol až 250osob,včetně těch,kteří by jinak nemohli,nestačili nechtěli Sněžku zdolat.Lanovka je ovšem již stařenka a o tom,zda ji až na vrchol obnovit se v Krkonoších bouřlivě diskutuje od r.1988,kdy se několik českých spisovatelů veřejně vystoupilo proti tehdejšímu vládnímu režimu. Ze Sněžky na Pomezní boudy pokračujeme Obřím hřebenu.Při sestupu ze Svorové hory překročíme alpinskou hranici lesa a kosodřevinu nahradí smrky.při této hranici dorůstají je 5-7m a jsou výrazně tvarovány ve směru převládajících větrů do tzv.vlajkových forem.Z boudy Jelenka můžeme na Pomezní Boudy dorazit buď po červené přes Soví sedlo nebo po žluté.Cestou nás ještě čeká smutný pohled na lesy poškozené znečištěným ovzduším.Z Pomezních Bud se dolů už sice ani v zimě nesvezeme na rohačkách jako turisté v minulém století,ale autobus nás doveze do Pece Pod Sněžkou nebo do Trutnova.

Vytvořil Internet Projekt, a.s. | Hotel marketing

Ubytování Špindleru Mlýn | Vstupenky F1 | Hotel Špindlerův Mlýn | Ubytování Tábor | Harrachov