(V zimě jen po přítok Pudlavy (4 km),dál je cesta uzavřena!) Cestu Labským dolem zřídil v r .1879 hrabě Harrach a mohli bychom ji také nazvat cestou za historií ochrany přírody v Krkonoších nebo "cestou ledovců". Provázet nás budou největší česká řeka Labe,stopy po činnosti ledovců i vzpomínky na první krkonošské ochranáře.

Z Dívčích lávek k Dvorskému potoku. Začínáme v místech, kde kdysi končil pětikilometrový ledovec který důl vymodeloval.Cesta mírně stoupá po pravém břehu Labe,jež se po 1 km setká s levobřežním přítokem-Medvědím potokem.Kousek nad ústím potoka je patrná asi 20 m vysoká moréna(suťová vyvýšenina nahrnutá ledovcem).Pak cesta Labe přejde a sleduje jej z druhé strany. V místě, kde překročíme Dvorský potok, se na protější straně zvedá svah Krkonoše . Nad námi je starý pralesovitý porost. Zde byla r. 1904 zřízena 1. krkonošská rezervace .Strmá stráň.

Kdo vymyslel Krkonošský národní park?
Vznik ochrany přírody v Krkonoších souvisí s rozvojem turistiky, a tak počátky těchto snah sahají ještě do doby rakousko-uherské monarchie Zájem veřejnosti o krásy Krkonoš přiměl roku 1904 c.k. místodržitelství v Praze k vydání Výnosu o ochraně krkonošské flóry. Téhož roku majitel jilemnického panství hrabě Jan Harrach vyhlásil na 60 ha rezervaci Strmá stráň, ustavil zvláštního hajného pro dozor nad plochami kosodřeviny a všechen Iesní personál nechal poučit o ochraně přírody. Následovaly i jiné iniciativy (učitel Jan Buchar např. zřídil r 1907 severně od místa, kde stojíme -ve svahu pod Mal1inovkou, botanickou zahradu krkonošských rostlin) a brzy po vzniku Československa -r 1923 -se objevil první návrh na "Národní park krkonošský". I tento kus "ochranářské historie" patří k dnešní trase -na paměť autora návrhu -botanika prof. Františka Schustlera, je pojmenována Schustlerova zahrádka v Pančavské jámě. Zbývá dodat, že r. 1952 byl Labský důl vyhlášen rezervací a r. 1963 se stal součástí KRNAPU 1. národního parku na území ČR. Od ústí Dvorského potoka k ústí Pudlavy a k Labským jámám. U dalšího přítoku -Pudlavy končí cyklistická a lyžařská trasa "Buď fit '.Ve svazích nalevo od nás začínají lavinové dráhy. Labský .důl je na ně z krkonošských údolí nejbohatší -napočítáme jich tu 11. POZOR!!! Dál je proto v zimě cesta uzavřena!V létě nás cesta 'vede dál pod trojicí Labských jam -Harrachovou , Pančavskou a Navorskou .

"Jámy" a "doly' nebo kary, trogy, morény ?
Až budete vyprávět, co že jste to v těch Krkonoších všechno viděli, můžete si vybrat mezi slovníčkem starých horáků (je v něm tradice a jadrnost postřehu lidí sžitých s krajinou) a terminologií odbornou(i ona má něco do sebe -slyšíte, jak ve slovech kary, trogy, morény hřmí trhající se skály a rachotí valící se led, balvany a suť). To, čemu místní usedlíci začali říkat "jáma" , aby tak označili útvar ohraničený ostrou hranou, od níž spadají téměř svislé stěny, nazývají dnes odborníci kar .Kary jsou snad nejvýraznějším doklad9m činnosti ledovců -ty trhaly a obrušovaly obrovskou silou skály a vytvářely tak ohromné amfiteátry krkonošských jam dobře pozorovatelným dokladem ledovcového původu Labského dolu Je také široce zaoblený profil údolí ve tvaru písmene U (liší se od údolí hloubených potoky a řekami -ta jsou v horní části úzká a rozšiřují se postupně do tvaru V).Odborný název takového ledovcového údolí je trog, naši předci jej nejčastěji nazývali zvukomalebným slovem "důl". Co ledovec sebral v jámách a dolech, to odložil o kus dál v tzv. morénách.Tohle slovo k nám přišlo od horalů z francouzských Alp a znamená suťový pahorek na dně horského údol! Nejvýraznější morénu jsme již minuli nad ústím Medvědího potoka, méně nápadné jsou i u ústí Pudlavy.

Pod Labskými jámami k Labské rokli. Stoupání je strmější, procházíme loučky s vlhkomilnou prameništní vegetací a ve chvílích odpočinku si můžeme prohlédnout dvousetmetrové srázy všech tří jam.Za Harrachovou jámou se odchýlíme od Labe, které v těchto místech začíná meandrovat (místo přímého toku si v žulovém podkladu, který je zde silně zvětralý a hlinitý, hloubí zákruty) Nejvíce nás asi zaujme Pančavská jáma s Pančavským vodopádem , spadajícím do hloubky 250 m, a s Schustlerovou zahrádkou.Zde překročíme hranici 1. zóny KRNAPU -to je území nejpřísněji chráněné, a my bychom od této chvíle neměli vstupovat mimo značené cesty. Pod dobře vyvinutým karem Navorské jámy projdeme k Labské rokli.

Ráj bylinkářů a botaniků
Část názvu Schustlerovy zahrádky jsme už vysvětlili.Kde se však v divoké horské přírodě vzala zahrádka (a ne jediná -v Obřím dole najdeme další s romantickými názvy Čertova a Krakonošova). Výjimečná pestrost rostlin nedala spát již starým horalům a ti zahrádky opředli řadou pověstí. Pokud se chcete i vydozvědět, jak že to Krakonoš zařídil, čtěte dál.To se vezme na opačné -návětrné -straně hory (v našem případě v údolí Mumlavy) co nejvíc větru a žene se údolím nahoru co musí se vejít do užšího a užšího údolí a tím se zrychluje.Cestou sbírá kde co -semínka, drobné živočichy, v zimě hlavně sníh. Když doletí nahoru, převalí se přes hranu Labského dolu a ocitne se náhle v otevřeném prostoru. Prudce zpomalí, točí se na místě a vysypává vše, co nasbíral -v létě semínka, v zimě sněhovou peřinu.V zahrádkách se tak objeví neuvěřitelná směs teplomilných druhů za dna údolí i horských otužilců. To ale není všechno -Krakonoš musí ještě nějak zařídit, aby vyrostly-druhy náročné na světlo, teplo či vlhkost.Zahrádky má proto schované na závětrné straně (vítr je nevysouší a neochlazuje) pod prudkými srázy (laviny spolehlivě odstraní vše, co by chtělo ostatní přerůst a obrat o světlo).Střádající se sníh také zabraňuje promrzání a je zdrojem vláhy.Není to zrovna málo kouzel, co?Inu, Krakonoš…Méně romantické duše nazývají to, co jsme právě popsali, anemoorografické (větrohoroplsné) systémy. A co že tu vlastně všechno roste?Jen tzv. cévnatých rostlin(tj. kapraďorostů, bylin a dřevin) je v Schustlerově zahrádce 165 druhů. K význačným patří např. Jeřáb sudetský(vyskytuje se pouze v Krkonoších),meruzalka (rybíz) skalní,lýkovec ledovatý,lípa širokolistá (v neobvykle vysoké poloze) či horská prvosenka nejmenší. Z rostlin bezcévných stojí stojí za zmínku sněžné řasy, které zbarví na jaře sníh do červena (r 1976 tu byl tento jev zaznamenán vůbec poprvé v Čechách). (Možná jste postřeh/i, že jsme nezmínili ještě jednu 'zahrádku'Růženčinu na svahu nedalekého Kotle (Kokrháče). Ta má totiž navzdory shodnému označení úplně jiný původ -ale o tom třeba zase někdy jindy.) Labskou roklí k Labské boudě. Překročíme Labe a stoupáme příkrou klikatou pěšinou mezi Navorskou jámou vlevo a Labskou roklí napravo. Vystoupíme k Labské boudě,která vznikla v r. 1830 pro turisty (na rozdíl od většiny krkonošských bud, které byly zprvu zakládány jako zemědělské usedlosti). R. 1965 vyhořela, o 10 let později byla otevřena současná stavba, která bohužel do horské přírody nezapadá (stavělo se ve státní přírodní rezervaci, dnes jsme v 1.nejcennější -zoně KRNAPU).Vpravo je 45m vysoký Labský vodopád-r. 1859 na něm byla vybudována stavidla (majitelé boudy tak zvyšovali jeho mohutnost a tedy turistickou atraktivitu).

Kam dál? Od Labské boudy se můžeme vrátit bud zeleně značenou cestou přes Martinovu boudu (7 km), nebo červeně značenou Bucharovou cestou (10 km) do Špindlerova Mlýna.

Vytvořil Internet Projekt, a.s. | Hotel marketing

Ubytování Špindleru Mlýn | Vstupenky F1 | Hotel Špindlerův Mlýn | Ubytování Tábor | Harrachov