KRAKONOŠOVA CESTA - Špindlerův Mlýn

KRAKONOŠOVA CESTA

 Krakonoš patří k bájným bytostem, jež v představách našich předků rozhodovaly o osudech krkonošské přírody i lidí, kteří ji osídlili. Půjdeme po jeho cestě a tak budeme mít dostatek příležitostí seznámit se s jeho horským královstvím.

 Začátek trasy je na enklávě Horních Míseček, jejíž osídlení, pravděpodobně spjaté s těžbou rud, je uváděno již v 17. století (1642). Dnes je to známé sportovní středisko sjezdového a běžeckého lyžování. První stovky metrů vedou po pohodlné Masarykově horské silnici, ze které odbočíme na zeleně značenou turistickou stezku, která nese název Krakonošova cesta (do roku 1920 to byla Jubilejní cesta Františka Josefa). Z počátku vede lesními porosty na jihozápadních svazích Krkonoše. Převahu zde mají smrky, neboť procházíme montánním vegetačním stupněm. Nicméně, jižní až jihozápadní orientace svahů, dostatek půdní vlhkosti a hluboké humózní půdy umožňují, aby se na některých místech ještě vlády ujal buk Iesní, vyskytující se běžně v nižších polohách Krkonoš. Jeho statné kmeny zdobí plodnice horských chorošů a při podzimním zbarvení mají tato místa nezapomenutelný kolorit horských lesů.

 Přibližně na polovině cesty do Kotelních jam se po levé straně nachází zpola zarostlá luční enkláva (3), na které již od r. 1708 stála Kotelská bouda. Byla jednou z prvních horských hospodářských usedlostí v západních Krkonoších. Vyhořela a zanikla v r. 1910. Od boudy U Bílého Labe ke kraji Bílé Louky.Jakmile vykročíme dál,vstupujeme do druhé zóny národního parku.Pokud jste si z východiště u Dívčích Lávek nevzali sebou návštěvní řád KRNAPU,nezapomeňte, že od této chvíle byste neměli sbírat Iesní plody a vstupovat mimo značené cesty(v zimě mimo tyčové značení),případně že byste měli sestoupit z horského kola.Po 1/2 km překročíme i hranici první nejcennější zony a po dalších pár stech metrech se již dotkneme porostů kosodřeviny a překřížíme několik lavinových drah.

 Asi po 1 ,5 kilometru pohodlné chůze se kulisa starých horských smrků před námi rozestoupí a staneme tváří v tvář divoké scenérii ledovcového karu Velké Kotelní jámy. Panství větru, sněhu a lavin Přijdete-li do těchto míst v zimě, není radno pokračovat dále. Cesta v těchto místech kříží dráhy sněhových lavin, které čas od času padají až na dno Velké a Malé Kotelní jámy a nemilosrdně smetou vše, co jim stojí v cestě. Pokud Vás o tom nepřesvědčí výstražné tabule, které zde každoročně instaluje Horská služba, všimněte si pozorně smrkového lesa. Jeho horní hranice tady náhle probíhá hluboko pod námi a na druhém okraji Velké Kotelní jámy opět vystupuje vysoko nad cestu. To se opakuje i v sousední Malé Kotelní jámě. Mají to na svědomí právě Iaviny. Všechno začíná vysoko nad námi, na ostrých skalnatých hranách ledovcových karů. Převládající severozápadní větry tam každoročně přesouvají z návětrných svahů velká množství sněhu. Vytváří se obrovské sněhové převisy a návěje a ty se v průběhu zimy dávají do pohybu. Těžké sněhové masy přitom ničí vše, co jim stojí v cestě. Především stromy ale někdy základová lavina strhne i kus svahu s vegetací. Čas od času Iaviny poškodí nebo smetou i dřevěný most, přes který budete za chvíli zdolávat balvanitý Kotelský potok. Uvolněná místa po lesních porostech (Iaviny zde pravidelně sjíždějí již dlouhá tisíciletí) nezůstala holá, ale stala se útočištěm pestrého společenství vysokohorských rostlin a živočichů. Bohatství závětrných prostor ledovcových karů Kotelních jam je pověstné. V obou jamách a jejich okolí roste bezmála 300 druhů cévnatých (kvetoucích) rostlin. Máte před sebou jednu z nejbohatších přírodovědných lokalit Krkonoš, řazenou hned. vedle pověstné Krakonošovy, Čertovy či Schustlerovy zahrádky v úpské jámě, Obřím dole či Pančavské jámě.

 Ostatně,vysoko nad námi se nachází Kotelská zahrádka jejíž druhové bohatství ji oprávněně zařazuje do galerie krkonošských botanických zahrádek.druhovou pestrost zde zvyšuje výchoz krystalických vápenců.Vedle sebe tady rostou druhy vysokohorské i nížinné,světlomilné i stínomilné a vlhkomilné. Záhy z jara zdobí skalní stěny a římsy rozkvetlé koberce lomikamenu vstřícnolistého a prvosenky nejmenší, na svazích září bílé kvetoucí sasanky narcisokvěté a koniklece Scherfelovy,již z dálky na sebe upozorní rozkvetlé keře střemchy skalní.letní měsíce jsou zde ve znamení rozkvetlích česneků Sibiřských,violek dvoukvětých,náholníků jednoúborných,liliích zlatohlavých,strček vyvýšených,omějí šalamounků,náprstníků velkokvětých,mázdřinců rakouských a desítky dalších skvostů vysokohorské přírody.Řadu z nich uvidíte i v okolí turistické cesty která stoupá několika serpentinami až do výšky 1220 m n m., nejvyššího bodu našeho putování po Krakonošově cestě. Respektujte každopádně skutečnost,že jste v I.zóně národního Parku a držte se jen vyznačené turistické cesty.Bude to ten nejlepší skutek,kterým osobně přispějete k ochraně tohoto přírodního skvostu.

 Ještě než Vás o kus výše obklopí po obou stranách cesty husté keře kleče,stojí za povšimnutí bizarně tvarované nízké stromy až keře podél cesty.Je to ten stejný buk,který o pár desítek metrů níže v přírodní rezervaci V bažinkách dorůstá až úctyhodných třiceti metrů výšky.Tady mu však nepřízeň počasí určila jen roli skromného trpaslíka.je pozoruhodné, že se buk vyšplhal až sem a dokonce je to snad jediné místo v Krkonoších,kde buk i alpínskou hranici lesa namísto smrku.Při pohledu zpátky do kotelních jam určitě upoutají pozornost dva nápadné útvary nad skalními plotnami velké Kotelní jámy.Jeden je přirozený - skalní výchoz (tor) Harrachových kamenů(1421 m n m.),druhý je umělý - kamenná mohyla Hanče a Vrbaty ,upomínající na tragický příběh dvou lyžařů. ti našli daleko odtud smrt při sněhové bouři během mezinárodních lyžařských závodů v r.1913. po jihozápadních svazích Kotle,nejnápadnější západokrkonošské hory (1435 m n m.)probíhá Krakonošova cesta až k bezlesé enklávě Dvoraček,která byla v minulých staletích centrem hospodářského dění v západních Krkonoších

 Budní hospodářství
Takové je označení činnosti, která zásadním způsobem po změnila krkonošskou přírodu a krajinu. V kladném ; záporném směru. Její začátek se datuje do 17. století v období před a po třicetileté válce. Horalé v té době nacházeli v pastevním hospodářství a chovu dobytka potřebný zdroj obživy. Především v oblasti mezernatých lesních porostů v okolí horní hranice lesa začaly vyrůstat letní ale i celoročně užívané boudy.Dřevo bylo sice všestranně využívaným přírodním zdrojem, ale Iesní porosty byly i čím dál větší překážkou rozmáhajícího se pastevectví, travaření a budaření -budního hospodářství. Původ tohoto výrazu spočívá v německém názvu pro horskou boudu či salaš die Baude, odtud i Baudenwirtschaft. V tom spočívá i vysvětlen~ proč se v Krkonoších nevžilo pro horské objekty označení chata, jako v jiných pohořích, ale bouda (Martinova bouda, Petrova bouda, Vosecká bouda a další).

 Kolem bud začaly vznikat stále větší bezlesé enklávy a budní hospodářství tak výrazně předznamenalo tvář dnešních Krkonoš. V letech 1707 a 1708 vyrostly na jižních svazích Kotle a Lysé hory Sahlenbašské dvorské boudy (Velká a Malá) a bezlesá enkláva kolem nich se hluboko zařízla do okolních lesních porostů. V okolí začaly vznikat další boudy a koncem 18. století zde existovalo kolem 20 bud. Na pastviny (nejen v okolí Sahlenbašských dvorských bud, ale až na hřebeny západních Krkonoš) budaři vyháněl; v průměru 110 krav, 59 jalovic a přes 100 koz a kůzlat. Taková činnost se neobešla bez škod na horské přírodě, především na klečových porostech. Obrat nastal teprve po r. 1852, kdy císařským patentem Marie Terezie byl vydán nový Iesní zákon, zakazující pastvu v lese a zavádějící povinnost vysazování lesa.

 V 19. století vzrůstá počet návštěvníků hor a budaři kombinují hospodářskou činnost s poskytováním pohostinství-prodáváním svých zemědělských produktů a různých domácích výrobků. Boudy mění svůj vzhled i poslán~ začíná období turistiky, která na přelomu 19. a 20. století měla v Krkonoších přesně charakter toho, čemu se dnes v souvislosti s ochranou životního prostředí říká agroturistika. Tato všestranně užitečná kombinace péče o horské louky a horskou krajinu s turistickým využíváním jejích hodnot i sociálního zázemí horalů je zejména v alpských zemích dovedena do dokonalé a horám prospěšné podoby. V Krkonoších bohužel zanikla po 2. světové válce a snahy obnovit nyní tuto kombinaci horského zemědělství a poskytování turistických služeb nejsou prozatím až na několik výjimek příliš úspěšné.

 Současná bouda Dvoračka je pamětníkem dávných dob slávy budního hospodářství v západních Krkonoších a přesto že kolorit okolních luk už neoživují pasoucí se krávy, stojí za to zastavit se zde na krátké občerstvení a potěšit se pohledem m to, jak vypadal začátkem století klasický dřevěný interiér hor ské boudy. Za povšimnutí však stojí i pestře kvetoucí horské louky (arniky, náholníky, sasanky, hořce, kakosty,lepnice a další rostliny) v okolí Krakonošovy cesty. Ta prochází enklá vou Dvoraček a pozvolna sestupuje jihozápadními svahy Lysé hory. Kříží přitom čtyři sjezdové lyžařské tratě, které vedou zpod vrcholu Lysé hory směrem do údolí Rokytnice nad Jizerou. Z těchto míst se nabízejí nádherné výhledy především na Rokytnici nad Jizerou, významné horské městečko a středisko cestovního ruchu. Při dobré viditelnosti se však odtud otevírá i panoramatický výhled od Ještědu a Jizerských hor, přes Vysocko, Český ráj, až po hřeben Zvičiny u Dvora Králové.

 Po příchodu na křižovatku turistických cest Ručičky se Krakonošova cesta stáčí a po 4 kilometrech chůze lesními po rosty v pěkném údolí Ryzího (dříve Sejfského) potoka se před námi otevře další bezlesá enkláva s rázovitou zástavbou horských roubenek. Mnohé z nich však již bohužel utrpěly nevkusnými architektonickými úpravami. Došli jsme do osad) Rýžoviště, založené již ve 14. století jako první část dnešního Harrachova. Český název i starý německý název Seifenbach upomínají na hornickou historii této části západních Krkonoš. Po pohodlné silničce se kolem skalního hřebínku Skalní stěna dostaneme až do Harrachova, původně sklářské a hornické osady, dnes centra letní a zimní turistiky a sportů v západních Krkonoších. Rozhodně se zastavte na informačním středisku Správy KRNAP , kde získáte jak vhodné tipy co si v Harrachově prohlédnout, tak i náměty na vaše další výlety po území Krkonošského národního parku.