Bucharova cesta - Špindlerův Mlýn

 Začátek trasy je na enklávě Horních Míseček,jejíž osídlení,pravděpodobně spjaté s těžbou rud,je uváděno již v 17. století (1642).Dnes je to známé sportovní středisko sjezdového a běžeckého lyžování. Po červeně značené turistické cestě projdeme jižním směrem napříč celou enklávou a při okraji lyžařského a běžeckého areálu začne Bucharova cesta mírně stoupat na první ze tří kopců-Mechovinec(1074 m n m)."Přes tři kopce na Žalý" je jiný název pro výlet,který jste si vybrali,a je to název věru přiléhavý,neboť Bucharova cesta prochází kolem tří výrazných vrcholů -Mechovince,Černé skály a Šeřína,než začne prudce klesat ke křižovatce turistických cest na rovince(846,4 m n m),aby pak opět stoupala přes Janský vrch(824,7 m n m.)na Zadní Žalý(1035,7 m n m.).Kdysi to bývala velmi slavná letní i zimní cesta,po které vodil pan řídící Buchar z Dolních Štěpanic české turisty do Krkonoš. Na severovýchodním svahu Mechovince stojí za krátkou zastávku Harrachova skála(1035 m n m)-fylitový až svorový skalní výchoz,z něhož jsou vynikající rozhledy jak na Kotel s dvojicí ledovcových karů Malé a Velké Kotelní jámy,tak na hřeben Krkonoše,po jehož jižních svazích prochází Masarykova horská silnice(výstupová trasa k prameni Labe,kam směřuje v opačném směru Bucharova cesta z Horních Míseček).Směrem k východu se hluboko pod námi rozkládá údolí Labe se Špindlerovým Mlýnem,nejvýznamnějším horským střediskem Krkonoš.V pozadí se pak tyčí příkré svahy Kozích hřbetů, Stohu, Luční a Studniční hory,na jejichž úpatí se nachází známá část Špindlerova Mlýna -Svatý Petr. V jeho okolí se již v 16.století dolovaly rudy. V horní části údolí Labe pod Špindlerovým Mlýnem se též nachází asi 1km dlouhá Labská přehrada,vybudovaná v těchto místech již na začátku 20.století.Sem k jejímu zřízení byly živelné pohromy,které Krkonoše postihly na přelomu 19. a 20. století,jako následek nešetrného hospodaření našich předků horskými lesy. Dodnes přehrada slouží jako velmi účinný regulátor stavu vody v Labi,a to především při náhlém jarním tání sněhu na hřebenech nebo při prudkých lijavcích.

 Cesta přes vrcholy Mechovince, Šeřína a Černé skály převážně smrkovými lesy a nelze si zde nepovšimnout velkého poškození lesních porostů.Na vině jsou průmyslové imise a následné přemnožení hmyzích škůdců(především kůrovců a ploskohřbetky smrkové),kterým oslabený ekosystém horského lesa nedokáže vzdorovat.Svůj díl viny však mají i naši předkové v uplynulých staletích vymýtili většinu původních smíšených lesů a později je nahradili nevhodnými smrkovými monokulturami.Použité osivo a sazenice byly navíc cizího původu,z nížin nebo z alpských zemí,což jen zvýšilo citlivost současných lesů ke znečištěnému ovzduší a hmyzím škůdcům.V holiny kolem cesty jsou smutným svědkem ekologické katastrofy, která v 70. a 80. letech v plném rozsahu postihla i Krkonošský národní park.Nicméně, všechny holé plochy jsou znovu zalesněny,a proto zejména při lyžařských túrách neopouštějte vyznačené cesty,neboť dochází ke zbytečnému poškozování mladých lesních kultur . Podstatně lépe jsou na tom lesy hluboko pod námi,v křivolakém Labském údolí. Dodnes se tam zachovaly zbytky původních smíšených a listnatých,především bukových lesů, jejichž barevnost v podzimním období patří k nezapomenutelným zážitkům při turistickém putování touto částí Krkonoš. Putování "Přes tři kopce" nás dovede až na vrchol Předního Žalého,kde se ve výšce 1019 m n m. tyčí 18 metrů vysoká kamenná rozhledna.Byla zbudována v r. 1836,a to za významné podpory hraběte Harracha, zpočátku jako dřevěná,později železná roku 1892 v dnešní podobě.Z jejího vrcholu je jeden z nejlepších panoramatických rozhledu v Čechách.Pokud je nespatříte,jistě upoutá Vaší pozornost daleko skromnější věž vkusně rekonstruované dřevěné zvoničky ve Volském Dole na protější straně údolí Labe. Takových zvoniček vzniklo po Krkonoších více a kromě večerního zvonění měly praktický účel ohlašování vzniku požárů.Lesní komplexy podél údolí Labe směrem ke Špindlerovu Mlýnu se střídají s bezlesými enklávami,které nesou jména Herlíkovice,Struhadla, Volský Důl,Klausovy a Krausovy Boudy.Některé pocházejí už ze 16.století,kdy tato skromná sídla založili dřevaři z alpských zemí.Do Krkonoš je povolal hejtman Kryštof z Gendorfu,významný krkonošsky feudál,s jehož působením je spojena éra dolování,výstavba železáren, těžba krkonošských lesů a intenzivní vlna osidlování některých částí Krkonoš.

 Krkonošské roubenky
Podzimně zbarvené lesy ostře kontrastují se sytou zelení horských luk na enklávách Krausových Bud, Herlíkovic či na svazích Benecka nebo Janovy Hory. Naši předci na takovýchto horských enklávách vytvořili svérázný kolorit krkonošské krajiny, když zde v souvislosti s rozvojem budního hospodářství(17.-18. století)postavili desítky dřevěných roubených domů, sloužících jako trvalé příbytky horalů, živících se prací v lese, pastvou dobytka, či tkalcovstvím a korálkářstvím.Roubenky prodělávaly svůj architektonický vývoj,většinou to však byly jednoduché trojdílné domy, tvořené obytnou světnicí síní a komorou či chlévem.Mají kamenné podezdívky a jejich roubena konstrukce je z kmenu otesaných do hranolu. Skuliny mezi nimi se ucpávaly mechem a třískami, zamazávaly jílem a obílily. Výrazným stavebním prvkem některých roubenek byly střešní vikýře, kterými se dopravovalo seno z louky přímo na půdu.Rovněž umístění oken a dveří dobře chráněných proti sněhu a větrům, svědčilo o tom, jak dokonalými znalci horské přírody naši předci byli. Po druhé světové válce se však značná část roubenek přeměnila na rekreační objekty a při jejich nejrůznějších přestavbách bohužel docházelo k velmi necitlivým zásahům do této horské lidové zástavby. I přes to lze v okolí naší výletní trasy spatřit řadu dochovaných svědectví této svérázné architektury krkonošských horalů. Platí to zejména o enklávách Štěpanic, Benecka, Mrklova, Křižlic a některých enklávách po obou stranách Labského údolí.

 Na vrcholu Předního Žalého máme možnost si vybrat ze dvou směrů pro sestup. Budeme-li pokračovat dále po Bucharově cestě, projdeme smrkovými lesy a horskými loukami přes část Benecka (známé rekreační a sportovní středisko) do osady Mrklov a přes Štěpanice (zřícenina Štěpanického hradu, který vznikl na počátku 14. století jako sídlo jedné z větví Valdštejnů) a Hrabačov nás červeně značená cesta dovede až do městečka Jilemnice, na rozhraní Krkonoš a Podkrkonoší. Je to hospodářské a kulturní středisko západních Krkonoš, založené již na počátku 14. století. Jeho historie je spjata se šlechtickými rody Valdštejnů a Harrachů. V budově pseudorenesančního zámku sídlí Krkonošské muzeum, jehož expozice rozhodně stojí za shlédnutí. Je zde velká obrazová galerie Františka Kavána, vlastivědná expozice s pozoruhodnými betlémy a především pak stálá expozice z historie vývoje lyžařství u nás. Právě Jilemnice má v tomto směru významné postavení, neboť již v roce 1894 tady byl založen známý lyžařský oddíl Ski Jilemnice. Počátky lyžování jsou kladeny do začátku 19. století a za jeho průkopníky jsou právem považování harrachovští lesníci. Hrabě Harrach, majitel panství Jilemnice, přivezl do Krkonoš lyže z Norska, a to se záměrem usnadnit lesnickému personálu zimní práci v lese. Brzy se našlo více podnikavců, kteří začali "ski" vyrábět. Jan Buchar, učitel z Horních Štěpanic a velký propagátor lyžařského sportu, si své první originální "ski" poprvé vyzkoušel na Štědrý den v roce 189je zde 2. Později měl velké zásluhy na rozvoji lyžařství v Krkonoších, byl dokonce prvním předsedou jilemnického Ski klubu (vznikl v r .1894) a zasloužil se o zavedení lyžařského výcviku do povinných školních osnov. Stal se velkým propagátorem krás krkonošské přírody , turistiky a stál při zrodu prvních myšlenek o nezbytnosti důsledné ochrany krkonošské přírody. Velmi se zasadil o zavedené barevného pásového značení turistických cest, které se dnes používá jak v Čechách, tak na Slovensku a svým způsobem patří mezi nejlepší turistická značení v Evropě. Právem je po této populární postavě z krkonošské historie pojmenována cesta z Jilemnice přes Horní Mísečky k prameni Labe.

 Od rozhledny na vrcholu Žalého (bývá obvykle otevřena během turistické sezóny mezi 10. až 16. hodinou) se však můžeme vydat směrem k Vrchlabí. V zimě se nabízí možnost dlouhého sjezdu po upravených sjezdových tratích do lyžařského areálu Zadních Herlíkovic při okraji Vrchlabí. Pro pěší sestup je však vhodnější žlutě značená turistická cesta, která nás do Vrchlabí dovede přes Křížovky a Kněžice na( překrásné výhledy na město i celou východní část hor). Vrchlabí je skutečnou branou do centrální části Krkonoš,má dnes přes 13 tis. Obyvatel,avšak počátky je vzniku spadají již do doby kolonizace Krkonoš ve 13.století,v souvislosti s rozmachem dolování železných rud a drahých kovů.Přičiněním Kryštofa z Gendorfu získalo Vrchlabí právo horního města(1533).V centru města je renesanční zámek,kolem něhož se rozkládá velmi pěkný zámecký park.Na kraji parku je pak sídlo Správy KRNAPU a v nedaleké budově bývalého Augustiniánského kláštera se nachází Krkonošské muzeum(turistická cesta ze Žalého prochází kolem ). Jeho návštěvu lze jen doporučit, neboť je zde instalována moderní ekologická expozice Kámen a život,která společně s historickou expozicí Člověk a hory poskytuje velmi široké spektrum informací o přírodě,krajině a historii nejvyšších českých hor. Svůj výlet můžete zakončit v nedalekém informačním středisku Správy KRNAP,kde získáte veškeré potřebné údaje o území národního parku, o aktuálních bezpečnostních či ochranářských opatřeních,můžete si prohlédnout pěkné videoprogramy a vybrat si trasu některého z Vašich dalších krkonošských výletů.